Goebbels a Baarová vstali v Komedii z mrtvých (aneb zombie walk oceněný Radokem)

Kde to máme? Pátá řada. To bude tak akorát. Ne moc blízko, ale ještě parádně uvidíme. Bundu do šatny, pro jistotu ještě rychle na záchod, nechat si natrhnout lístek a pravými dveřmi hurá do sálu. He-e! Scénograf divadla Komedie opět nezklamal. Jeviště představuje šikmá dřevěná plošina, která se rozprostírá přes první řady sedadel, až z naší řady páté činí pro tento večer řadu první. Sedíme tak bezprostředně u prken, která budou po následujících 90 minut znamenat dávno zaniklý Goebbelsův a Baarové především vnitřní svět.

Martin Pechlát za svou roli v této inscenaci získal Cenu Alfréda Radoka a stačí pár minut, aby každému v sále bylo jasné proč. Z jeho strhujícího výkonu běhá mráz po zádech, herec s lehkostí střídá nejrůznější polohy – od citlivého milovníka, přes rozčileného otce, chorobně toužícího po synovi, až po běsnícího nacistického řečníka. Síla a přesvědčivost jeho argumentace je často natolik nakažlivá, až člověk najednou s hrůzou sám sebe přistihne, jak nevědomky přikyvuje a pomalu začíná kouzlu ministra propagandy podléhat. „Ženy také vedou válku. Tím, že rodí děti.“ Zosobnění je téměř dokonalé, a to navzdory tělesným odlišnostem mezi originálem a jeho imitátorem. Tak se pozná dobrý herecký výkon: nezáleží na fyzické podobě, ale na kvalitě převtělení, mimice, gestech, charisma. Podobně, jako i jedno z nejpřesvědčivějších z mnoha ztvárnění Adolfa Hitlera v rámci inscenace U Hitlerů v kuchyni v divadle V Dlouhé uchopila překvapivě žena, Magdalena Zimová. Jinak ale tyto dvě inscenace, navzdory podobnosti témat, z mnoha důvodů naprosto nesnesou srovnání. Neslučujme jablka s hruškami.

Těžko slučitelné jsou ale i obě půlky představení v Komedii. Tak, jako v názvu obě postavy odděluje lomítko, tak je i statické vyprávění Gabriely Míčové z filmařské židle jen pokulhávajícím doplněním hereckého koncertu v první části. Jak absurdní: Baarová kulhá za Goebbelsem! Ne, že by Míčová hrála vyloženě špatně, svým výkonem si vysloužila nominaci na Cenu Alfréda Radoka, ale skutečná „Liduška“ se na jevišti z její interpretace zrodí jen v několika momentech. Herečka hraje herečku, tudíž ten afekt, křečovitý úsměv a nezadržitelné slzy jsou nejspíš na místě, bohužel je ale role psaná tak nešťastně, že se v ní „vyřádit“ ani moc nedá.

Z divadla jsem šla s hlavou plnou chmurných myšlenek, točících se kolem druhé světové války, osudů lidí té doby, ale i kolem neobyčejné složitosti docela obyčejných lidských vztahů. Téma správnosti volby, zaslepenosti lásky, víry a doufání, zklamání a obětí, krutosti a fanatismu. To vše napůl v úhledném balíčku lesklé krasavice na závratných podpatcích se šampaňským a cigaretou, a napůl v rozervaném, hrubém plátně fanatika, který chtěl především lásku a respekt. Hra Goebbels/Baarová v Komedii mě z páté řady na chvíli vykopla do prvních řad úplně jiných scén, na úplně jiné místo, do úplně jiného času, s úplně jinou logikou. Ještěže jen na tu půldruhou hodinu.

Reklamy

~ od BáraKlára on Květen 14, 2010.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: