Do hajzlu s nedůvěrou!

Jdu. Musím. Už to vážně nevydržím ani minutu, ani metr. Masaryčka. Kde maj kruciš na nádraží hajzlíky? Tady, no konečně. Kolik za to tak můžou chtít? Osum korun? No dobře. Dobrý den. Ano, hned, už tahám…pětikorunu (ajaj). Anebo…to byste asi neměla zpátky na tisícovku, co?

Ale jó! Dejte mi ji. Já… No nebojte, paninko!

Heh.

Tak tady počkejte, já jsem tu hned zpátky, jen co to dojdu rozměnit. Věřte mi. Počkáte tu?

No to právě nemůžu, já už totiž vážně musim. Zavírám dveře kabinky, ten proud, ta úleva! Slyším klapnout dveře, splachuju, jdu si umýt ruce. Tady to máte, helejte: dvě stě, čtyři sta, šest set, sedum, vosum a devět a tady ty drobný eště. Tak. Ty dvě koruny si nechte. Díky a nashle! Sbohem.

Vlak už mi dávno ujel. Odlétám.